O knize: 1985 / Vytvářením systémů člověk-stroj řeší vynálezci své vlastní, často velmi specifické problémy. Chtějí nahradit člověka strojem, automatem, aby ho zbavili svalové námahy. Dosáhli toho, že je stále obtížnější jednat v tandemu se strojem – ne fyzicky, ale psychicky. Zvyšující se tempo přetěžuje křehký lidský mozek. Možná bychom se měli vzdát rostoucí rychlosti a vrátit se „k přírodě“, jak sní jiní utopisté? Ale právě tempo přináší utopistům ty výhody, které, ať chtějí sebevíc, nemohou odmítnout. Právě díky tempu mají věci, které tolik potřebují (primitivní požadavek srovnat všechny a vše podle nějakého spekulativně vykonstruovaného minima znamená snahu „uzavřít“ vývoj společnosti jako celku i člověka jako jednotlivce) - věci, osvobozující jednotlivce od nudných starostí, se stávají základem pro pozvednutí jejího duchovního světa. Historicky spojení se strojem, zejména s elektronickým počítačem, teprve začíná. Na hodinách dějin je čtvrt století minulé éry lidí a počítačů pouhou vteřinou. Kolik toho můžete udělat za tak krátkou chvíli? A měli bychom propadnout zoufalství, protože se ne všechno udělalo tak, jak bychom chtěli??